Sešly jsme se opět ve vlaku od Plzně směr Železná Ruda. Výchozí stanice byla Zelená Lhota nádraží a odtud již po svých směrem na rozcestí pod Prenetem - tam po žluté turistické značce na Matějovice přes Křížový vrch. Oddechovou zastávku s posilněním dobrot z batůžků jsme si udělaly u kapličky v Matějovicích - rozhled do kraje a další plány - letos slavnostní setkání naší třídy - absolventů SPŠS v Klatovech po 35. létech.

Dále jsme pokračovaly směrem k nýrské přehradě, přes Starou Lhotu ke zřícenině hradu Pajrek

Zřícenina hradu se nachází 2,5 km od Nýrska na jednom z posledních výběžků Královského hvozdu (627 m n. m. - výběžek horského hřebenu Hraničáře). Dříve býval pomezním hradem, nebyl příliš rozměrný, avšak důležitý polohou (založen na začátku 14. století) při staré zemské stezce.

Jeho jméno pochází z německého slova Baiereck, což je možno vyložit jako hrad postavený na  bavorských hranicích. Německá lidová pověst vysvětluje jeho jméno tak, že ho postavil jakýsi bavorský rytíř, jehož jméno lid neznal, a proto hrad nazval "Bayer in der Eck", to je "Bavor v Koutě".

Roku 1360 se dle něho psal Něpr z Pajreku, řečený z Janovic. V držení tohoto rodu byl hrad do roku 1512. V polovině 15. století se stává držitelem hradu krajský hejtman Racek z Janovic, stoupenec krále Jiřího z Poděbrad. Roku 1467 vtrhlo bavorské křižácké vojsko do Čech a 22. září v bitvě nedaleko Bystřice nad Úhlavou bylo poraženo královským vojskem, vedeným snad Rackem z Janovic. V roce 1472, již po Rackově smrti, vtrhli Bavoři opět do Čech, Pajrek dobyli a vypálili.

Roku 1504 se hrad uvádí jako pustý. Hrad opravil až Jindřich Kostomlatský z Vřeskovic, který Pajrecký statek koupil v roce 1512. Loupeživý rytíř byl později jako zemský škůdce zajat a roku 1520 na Pražském hradě sťat. Při častých výměnách majitelů hrad rychle pustl a od poloviny 16. století opuštěn trvale. Zachovalo se pouze několik trosek obytného stavení, věže a příkop.

Celý hrad nese obranný charakter. Čtvercová věž měla obrannou i obytnou funkci, na východě se k ní přidružovala samostatná věž. Na zdech je možno spatřit otvory po trámoví a v prvním poschodí uzoučký vchod pro jednotlivce. K němu vedlo dřevěné schodiště z nástupní skály. Hlavní věž spojoval padací můstek s menší věží, jež sloužila pro vstup na ochoz a zásobování vodou. Ta se získávala z nádrže pod skálou.

Opevnění využívalo skalnatého terénu, v němž jsou vytesány obranné příkopy. Na východní a severní straně, kde chyběly přirozené srázy, následovala ještě hradba s baštou. Odtud vedl i příchod do hradu úzkou šíjí, chráněný dvěma hlubokými skalními příkopy.

Od hradu jsme se vydaly směrem na Nýrsko - zastávka na hřbitově, abychom rozsvítily svíčky našim zemřelým spolužačkám Vlastě a Marušce.

Náš výlet jsme zakončily u Andulky - přivítala nás tam vůně vápna, protože v té době vymalovala chodbu - to prý, aby se jim u ní líbilo - jenže pro tak milou návštěvu bylo připraveno něco dobrého "do zobáčku" a něco k pití - poseděly jsme, něco probraly  a naplánovaly náš zmiňovaný sraz  na říjen - pověřená byla Hanka, která nikdy nezklame a v těchto organizačních  záležitostech má praxi...... Moc jí za to děkujeme a když se čas nachýlil k odjezdu vlaku, nebylo zbytí a následovala cesta na nádraží a pak do našich domovů.

Fota z našeho výletu bohužel nemáme