28.11.2010 – první adventní neděle a výlet na Ztracenku – ve vlaku se nás schází rozloučit se s letošním putováním po Šumavě devět. A to je parta dostatečná – sv. Petr nám na naši cestu nasypal cca 15 cm sněhu, ale rýsuje se moc hezký den, proto jsme dobře naladěni a již ve vlaku zaháníme bacily „pralinkami z placatice“. Vystupujeme podle plánu v Kolinci a hurá do čekárny, kde si dáme teplou kávičku z termosky a k ní věnečky, ořechové a tvarohové řezy – vynikající zákusky … - tradiční naše zastávka na doplnění energie před cestou a také přání štěstí a zdraví Bětce k svátku – to zapíjíme Magistrem na dobrý krok. Lojzík s Danuškou zdokumentují momentkami, pak společné foto před nádražím a vycházíme po žluté turistické značce směr Hory Matky Boží. Cestou stále stoupáme, zahřáti na „provozní teplotu“, pěšinku ve sněhu si vyšlapujeme – jde se dobře v tom krásném „sněhovém království“. Jen to sluníčko se nějak nechce ukázat.

První zastavení - nad Horami Matky Boží – foto a rozhodnutí, že se nebudeme stavit v Muzeu – meterologové hlásili kalamitu i mlha padla – sice je hezká jinovatka na stromech ke kochání se, ale rozhledy do kraje se nekonají, proto raději míříme přímo na Ztracenku. Tam jsme očekáváni a v půl 3 - zastavení druhé - u stolu přímo u roztopeného krbu, je víc než OK posezení. Nabízené dobroty – kachnička se zelím, jitrnicová polévka, obložené topinky, pívko na tácku ... – každý podle chuti a čas neúprostně letí – venku je již tma, když před 17. hodinou vycházíme na zpáteční cestu k vlaku do Mokrosuk. Dvě „bludičky“ – Lojzík s Danuškou mají lucerničky, sice jedna hoří málo, ale je to nostalgické k této roční době. A místo adventní svíce při  třetím zastavení  nám všem zapalují prskavky, což je přímo idylické – i foto vyšlo dobře. Mlha ustoupila a je vidět osvícené Mokrosuky a malé dědinky. Přes Lešišov z kopce Danuška se dokonce svezla na kluzáku – a byl to super sjezd.  3 km cesty a jsme na nádraží v Mokrosukách – zbývá zastavení  čtvrté - právě čas na letošní rozloučení se Šumavou – pro každého trochu „ostružinky“ z letošní úrody ostružin, které na Šumavě dozrály  a odleželé ve vodce …
„Tak na hezké vzpomínky z letošního putování a abychom se po novém roce zase brzy mohly vydat na další výlety po Šumavě a též vždy jsme zdrávi došli“.
Vlak jede na čas – v Běšinech se loučíme s Bětkou, Klatovy pak rychle následují a my si cestou k domovu pochvalujeme, jak se nám ten společně prožitý den vyvedl.
Od našeho spolužáka Lojzíka, jsme na vzpomínku výletu dostaly perokresbu Ztracenky a básničku „ADVENT“. Prostě, kdo umí … - my jen obdivujeme a děkujeme.
A závěr : příště na Ztracenku pojedeme až na jaře v roce 2011 a prý sebou vezmeme i manžely …. Teda ty, kteří se s námi pěšky vydají …