Výstup na Prenet ze Zelené Lhoty – Matějovice – Dešenice nádraží

29.3.2011 – úterý na nádraží v KT ve vlaku se nás schází jen 5  – je mlhavo, ale předpověď slibuje slunečno, teplíčko a jasno. V Zelené Lhotě na nádraží vybalíme z batůžků občerstvení – kávičku, Věrka moc chutný biskupský chlebíček a Blaženka opět specialitku… Kalorií tolik, že máme výčitky…, ale to ještě netušíme, že je budeme potřebovat. Vyrážíme po zelené turistické značce směr Prenet – proč bychom šly tam i zpět stejnou cestou – v mapě i na netu zakreslená a snad i kratší schůdná lesní cesta, tak jdem po ní. Jenže pak se ukazuje, že nás vede místo „hore kopcom“ spíš dolů na Jižní stráně. Tak to ne!! Musíme nahoru podél elektrického vedenícestou, necestou přes kameny, kde i voda teče… Hurá, další cesta na obzoru, snad nás dovede – i ta však míří dolů a my tak obcházíme zprava Malý Prenet. Ale máme štěstí – naviguje nás lesní znalec : „tam, kam chcete musíte přes potok a pak lesním průsekem nahoru“ – po pitné zastávce tedy do „krpálu“ prý 250 metrů ...??? Skoro horolezecký výstup – pomalý, zhluboka dýcháme, zahřáté na provozní teplotu... – to by se líbilo Hance, ta má ráda vzrůšo… Konečně se objevuje očekávaná planina s chalupama, přicházíme tam ovšem zprava (místo zleva podle plánu) a čekají nás krásné rozhledy na protilehlé kopce Hamerského údolí - ve stínu lesa ještě místy malé zbytky sněhu, ale jaro je již ve vzduchu… a kvetou první podběly.
Restaurace Na Prenetu ovšem zavřená a opuštěná – před ní posezení a my tam na sluníčku chytáme vitamin D, vždyť jsme tam „zdrávy došly“ a kótu pokořily – fota a další zasloužená svačinka, času máme dosti, vzpomeneme na ty, co jít nemohly, zamáváme Bětce směrem ke Strážovu… Pak již stále z kopce po značkách 4 km směr Matějovice přes Křížový vrch. Před námi další krásné rozhledy do Klatovské kotliny. Dál pak po žluté 2,5 km do Dešenic – v zahrádkách již kvetou  fialky a narcisky... Zastavení a foto na návsi u kamene doteku pod kaštany, vedle sochy sv. Jana Nepomuckého – tento hladký kámen doteku symbolicky spojuje přes základní skalní masív obce sousední i za hranicemi. Na vlakovém nádraží máme ještě čas na sluníčku rozhlédnout se do kraje šumavského i dojíst zbytky z batůžků.
„Šohajky“ milé – bylo to zase OK, stále máme „páru i do kopce….“

A kam příště ??? „Povelikonoční slet čarodějnic – tak košťata na TK“ .