Evička hodnotí : opět velmi vydařený výlet, co se konal. Na nádraží v Nemilkově při čekání na bus jsme tři obdržely kalendář. Mediální hvězdy v celorepublikovém Zahrádkářském kalendáři. Autor našeho fota Lojzík - získal 1. cenu za zaslanou fotku pořízenou letos v lednu na jeho zahrádce - okomentoval to : holky, asi tam máte nejlepší stehna...  Než přijel autobus vypili jsme láhev tvrdého a vymetli krabice dobrot… zkrátka, kam se hrabe Pohlraich…To je výrok jedné z nás.  Od té doby nám nezmizel – tentokrát nás šlo 13 - úsměv z tváře, protože to, co následovalo, by si ani v televizi nevymysleli. Škoda, že nám chybí kamera... Jen já vím, co jsem se naběhala po skládce, takže ty botičky, které jsem si vzala na nohy byly o s v ě d č e n é !!!  Jenomže nestárnu jenom já, ale i ty botky. Nejdříve odpadla jedna podrážka. Tu jsme přivázali ke zbytku boty obinadlem – holky se činily, jak vidno na fotu. Ne, že by byly tak obětavé, ale co se mnou, když jsme v lese a před námi  je 5 km…Další asi kilometr jsem si lebedila. Pak odpadla podrážka u druhé boty. Provázek už nebyl, obinadlo také ne a ty moje zlaté kamarádky si chtěly začít  vytahovat svoje tkaničky od bot, abychom tu druhou botu zprovoznily. Ale praktičtí muži přetočili oči a jali se rozbalovat balík slámy a tím igelitem mě přitáhli druhou podrážku. Byla jsem všem pro blázny, ale došla jsem. Ono to těma botama ještě neskončilo. Tři z nás potřebovaly jet dřívějším vlakem. Z hospůdky Ztracenka je to ještě 3 km na nádraží. Ty dvě chvátaly na další přípoje a já šla s nimi, kdyby náhodou bandáže nevydržely, tak abych stačila alespoň další vlak. No, a co se stalo? Vlak od Horažďovic měl půl hodiny zpoždění a ujel nám přípoj na Plzeň. Den na hovno! (tady jsem použila  název z meilu, který jsem kdysi obdržela.) Moc vtipný název mailu, teda na můj páteční den!!! Já jsem s těma zabandážovanýma nohama dělala ještě celou hodinu ostudu a bezdomovce na nádraží. Ale stálo to za to, pozorovat reakce všech, kteří přijeli až druhým vlakem, když mě viděli stát na peronu...  Představa huronskýho smíchu, když vystupovali z vlaku a já troska zabalená v igelitu místo toho, abych už se válela doma na gauči jsem je rozřehtaná vítala. Myslím, že si mnohá z nás cvrnkla do kalhotek… půjdu s nimi i příště !!!

 Maruška výstižně sepisuje v básničce :