Den jak malovaný hned po ránu sluníčkový sice větrný a v dáli v oparu - všichni natěšeni - Věrka a Eliška šly přímo pěšky z domova až do Bezděkova, Marušku přivezli - v batůžkách náš proviant musíme vynést kol Bezděkova až na vyhlídku. Ale stálo to za to - rozhled ke kochání, na zdraví se pije Marušce i Lojzíkovi, chutě od všeho, vždyť čeká nás ještě kus cesty a další zastavení... Čas ten přímo letí ani všechno nestiháme - v pravé poledne se zvony v Bezděkově rozezní, musíme počkat, není slyšet... - až k nám z dáli dojde na procházce se psem "šohaj" - náš spolužák žijící v Bezděkově - dlouho jsme ho již neviděli,neb mezi nás nechodil Vašek Rojík - to je milé shledání, ani jsme u něho nemusili zazvonit ... - snad se příště polepší i do Janovic snad za námi přijede... A pak čas nás tlačí, nutno přidat do kroku a vyrazit - změna plánu, musíme už kratší cestou přes Rohozno. Do Janovic docházím zavčasu, jak náměstí opravili, zasluhují pochvalu, v knihovně už čekají nás, i Vlasta s Karlem dorazili přímo tam. Kocháme se, obdivujem na výstavě, pak groček, káva, odpočinek i zbytky proviantu po cestě mizí v nás... Dnešní den zas vydařil se i Václav nakonec tam na drb autem dorazil...- dík od nás patří paní Semelové za srdečné přijetí a také za knihu o Janovicích. Cesta směr janovické nádraží měla ještě jedno zastavení u hradu na Veselí - přesto stihli jsme to akorát... Takto dnešní den stručně popsán - vzletně:  óda na "Cestu knihy" od Lojzíka na foto.